Měření krizí a jejich dopadů na strategie

Na winpes.cz se v poslední době objevila řada převážně odlehčených článků, a musím přiznat, že i mě jako autorovi převážné části obsahu to začíná vadit. Pojďme se tedy dnes podívat na trochu hlubší téma, a tím je metrika poklesů cen na burze a nějaké ty návody, co dělat, když k poklesu dojde ve skutečném životě. Nic objevného sice článek nepřináší, ale shrnuje věci, které tu jsou rozsekané na více místech, nebo které tady dokonce nejsou vůbec.

Když přijde pokles

Pokud dojde na burze k nějakému otřesu, nemá z toho vlastně nikdo radost. Nikdo kromě notorických medvědů – lidí spekulujících na pokles trhu z přesvědčení. I naše strategie jsou typicky býčí, tedy spoléhající na růst, takže se nás téma bolestně týká. Připomeňme si dva větší poklesy z posledních let.

Ten první je z roku 2008 a vypadá následovně (týdenní graf SPY):

2008

Pokles začal někdy v srpnu 2008, skončil koncem roku 2010, trval tedy dva a půl roku a index SPY se během něj podíval až k 50% svojí původní ceny. Přičemž, jak vidíme, nejhorší to bylo od srpna 2008 až na dno v březnu 2009.

O něco méně dramatický byl propad v červenci 2011, který vidíme na následujícím obrázku, opět jde o týdenní graf:

2011

Tenhle pokles tak dramatický nebyl. Začal v srpnu 2011, skončil v únoru 2012, trval tedy cca 7 měsíců a index SPY se během něj podíval na 80% svojí původní hodnoty. Nejhorší to bylo srpen – září, tedy dva měsíce.

Každý pokles má tedy dvě hlavní metriky, veličiny, které jej charakterizují:

  • Délku, tedy dobu, po kterou to trvá, než se index vrátí na původní hodnotu
  • Hloubku, neboli jak moc “zahučí” cena dolů od svých maximálních hodnot.

Jistěže obě metriky mají také svoje anglické názvy, ale není to podstatné, navíc se stejné věci říká více výrazy.

Co z toho je horší a jak tomu čelit?

Délka propadu

Délka propadu je především zkouškou naší trpělivosti. Představme si investora (jistě takoví existovali), který za celé svoje úspory nakoupil akcie SPY právě na vrcholu trhu v srpnu 2008. Musel čekat až do roku 2011, aby bylo jeho portfolio alespoň na nule. Vyplývá z toho jednoduchý závěr – jednorázové nákupy indexů jsou vhodné spíše pro takové typy investorů, kteří dokáží držet akcie 5 let a déle.

Typická “novodobá” krize totiž dokáže během pěti let spolehlivě odeznít. Máme centrální banky, regulované trhy a globální ekonomiku. Kdyby přišla krize trhů trvající déle než 5 let, přestala by platit většina toho, co o trzích víme – a pak by vlastně nemělo smysl stavět na existujících poznatcích.

Ještě jiný přístup, který dokáže spolehlivě čelit délce propadu je používat nějakou spolehlivou aktivní strategii (jako je například “90%”, ale klidně i jakoukoliv jinou podobnou). Aktivní strategie, pokud je “správně” napsaná, dokáže klidně i na několik měsíců vypnout, aby se po půl roce “vrátila” do trhů. A výsledky třeba strategie “devadesátky” za období 08/2008 – 12/2010 ve srovnání s indexem doslova berou dech.

Hloubka propadu

Hloubka propadu je především zkouškou naší kapitálové přiměřenosti. Zatímco u délky propadu lze prostě “vysedět” případné ztráty a v době “sezení” pobírat alespoň dividendy, u hloubky propadu to tak není. Proč? Jednoduše řečeno proto, že většina obchodníků obchoduje na úvěr. Obchodování na úvěr (margin) sice umožňuje násobit zisky, ale i násobit ztráty.

Půjde-li tedy například trh na 50% svojí hodnoty v relativně krátkém čase, obchodník s dvojnásobnou pákou ztratí celý vklad. A protože toto broker nedopustí, už při nějakých 75% původní hodnoty dostane trader margin call. Hodnoty se liší, princip zůstává.

Co s tím? Existuje samozřejmě univerzální řešení – neobchodovat na úvěr. Neboli, používat vždy jen “páku” 1:1. V takovém případě je riziko vyluxování účtu při 50% propadu prakticky mizivé. Ale zase pomaleji rostou zisky.

Jiné řešení může být ve změně obchodovaného produktu. Jestliže na akcie dostanu páku 2:1 a mám účet o velikosti 50000 USD, mohu nakoupit akcie za 100000 USD a při 50% poklesu ceny jsem na nule. Pokud dostanu na CFD páku 6:1, pak nakoupím za 100000 USD, blokovaný margin bude 16666 USD a zbylých 33333 USD vůbec nemusí být v trhu.

Ideální stav

Ideální stav je pochopitelně ten, že bychom znali jak délku propadu, tak i hloubku. V takovém případě bude možné zajistit celé portfolio pomocí relativně levných opcí. Jak ale asi tušíte, v praxi se to povede málokdy. Podobá se to situaci, kdy v Kocourkově měli vždy 2 dny před požárem prohlédnout požární stříkačku, zda je funkční.

Propady tady byly, jsou a budou. Je jen na nás, zda se jimi necháme vyděsit, nebo je začleníme do strategií a budeme s nimi v traderském životě počítat.

Příspěvek byl publikován v rubrice Dlouhodobé investování se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.