Jak vybudovat pasivní příjem, co Vás uživí

moneyUž nikdy nemuset jít do práce, brzo ráno vstávat, dělat na směny, hádat se se šéfem, hádat se se zákazníky, stát v dopravní zácpě, být neustále na telefonu, … není to špatná představa, viďte? Čím dál více lidí touží po alternativních příjmech právě proto, aby se dostali do bodu, kdy budou moct seknout s prací a žít jen z investic. I když sám v této pozici ještě (tak úplně) nejsem, dovoli jsem si sepsat desatero věcí, které musí správný rentiér udělat. Některé předtím, než bude žít jen z pasivních příjmů, některé potom, některé průběžně. Nuže, tady to je. Třeba to někomu pomůže zaměřit svoje úsilí správným směrem.

Rada první – Měj výdaje pod kontrolou

Když se bavím s lidmi, je až komické, kolik človíčků neví, jaké má přesně příjmy. Myslel jsem si, že to je ta největší finanční katastrofa, ovšem pozor, existuje ještě něco mnohem horšího. Řada lidí totiž vůbec netuší, jaké má (třeba za rok) celkové VÝDAJE. Podobají se tak člověku, který by rád dojel autem na jednu nádrž k moři, přičemž vůbec netuší, kolik jeho auto žere. Může se mu to povést, ale pouze omylem nebo náhodou.

V každé fázi životního cyklu máme různé výdaje – živobytí, bydlení, hypotéky, leasingy, půjčky a tak dále. To samozřejmě není chyba. Nikdy bychom ale neměli připustit, aby nás složitost systému pohltila natolik, abychom netušili, jaké výdaje v současnosti máme. Doporučuji sledovat vydaje měsíčně, kvartálně a ročně, podezřelé položky hned probrat s partnerem a pokud se výdaje fakt zvyšují, tak to buď řešit, nebo přepočítat příjmy a vydělat víc.

Rada druhá – Dej pozor na poplatky

Poplatky bank. Poplatky brokerům. Poplatky za data. Poplatky za neaktivitu, za převody, za vedení účtu … je toho opravdu dost. Pokud chceme mít pasivní příjmy, nějakým poplatkům se nejspíš nevyhneme, takže je třeba je do úvahy zahrnout. Jiné se samozřejmě dají snížit nebo eliminovat (například změnou banky) a pokud je to možné, neváhejme to udělat.

Z peněz ušetřených na poplatcích se obyčejně nezbohatne, ale mohou výrazně vylepšit cash-flow; nemluvě o tom, že v horizontu pár let už to může být opravdu pěkná suma kaček. Taky máte například doma pevnou linku, na kterou nikdo nevolá, a k tomu normálně mobil?

Rada třetí – Ignoruj kurzy měn

Správný rentiér kurzové rozdíly neřeší, protože ví, že to v horizontu desetiletí prostě nejde. Uvedu příklad. 21.7.2008 se dal koupit dolar za 14.50 Kč, zatímco o sedm let později stál 25 Kč. To je o 58% více. Čekal tohle někdo? Asi ne, jinak bychom byli všichni boháči, že?

Na druhou stranu kdyby někdo 21.7.2008 vzal milión Kč, koupil za to dolary a ty investoval do ETF SPY přesně na sedm let, po sedmi letech ty peníze vybral a směnil zpět na Kč, měl by zisk 294%. Čekal tohle někdo? Asi ne, jinak bychom byli zase všichni boháči, že? Budoucnost nelze predikovat, takže je třeba postupovat po malých krůčcích a rozvážně.

Lidé se mě často ptají, jak zajišťuju kurzové riziko, a já ho většinou nezajišťuju. Když investuji „po kouskách“, a také po kouskách vybírám, většinou se to velice ryche vyprůměruje.

Rada čtvrtá – Zvaž na úroky na běžném účtu

Dneska není problém díky srovnávacím portálům zjistit, která banka má nejvýhodnější spořící účet a přesunout volné finance tam. I když rozdíl bude nejspíš činit pár stokorun, peníze to jsou.

V době psaní článku (10.4.2015) například už dávno neplatilo, že nejlepší úrok na spořáku má Airbank; nejlepší úrok měla ExpoBank. Řádově. Bylo by tedy nemoudré nechat peníze tam, kde nevydělávají vůbec nic, když je jde relativně zadarmo přesunout někam, kde vydělávají alespoň něco. Složené úrokování v tomto případě hraje investorovi do karet.

Rada pátá – Obrň se trpělivostí

Z lidí v mém okolí, kteří normálně žijí z pasivních příjmů jsem zjistil jednu věc – většinou jim projekt „už nikdy nebudu pracovat“ zabral mezi osmi a deseti lety života. Netuším, proč to tak je, ale zdá se, že to je nějaké pravidlo, které obecně platí.

Čili ono by bylo (bývalo) lepší začít, když je člověku třicet a když je na vrcholu svých fyzických sil – a rozvrhnout si věci tak, aby byl problém s prací vyřešen do deseti let. Já to třeba nestihl – a není na tom nic špatného, když člověk začne i později. Tak například kolem čtyřicítky je obecně člověk na vrcholu (pro změnu) svých finančních sil a může tak přebytky výdělků směrovat do investic, aniž by tím utrpěla jeho životní úroveň.

Bohužel (bohudík) pracovat na něčem 10 let je pro řadu lidí zcela nepředstavitelná věc, a proto nemáme vedle sebe armádu spokojených čtyřicetiletých důchodců – rentiérů. Zkratky neexistují; na svoji finanční svobodu je opravdu potřeba se dost nadřít, ale podle mě to za to stojí.

Související článek.

Rada šestá – Kašli na krize

Krize byly, jsou a budou. Nemá smysl řešit, jestli akcie budou v příštím roce vydělávat nebo prodělávat; jestli moj nemovitost má vyšší hodnotu než předloni nebo jestli firma XY letos vyplatí dividendy. Tohle jsou pasti, do kterých se systém snaží nás zavléct; je třeba na to kašlat.

Existuje spousta důkazů – i na tomto webu se jich pár dá najít – že rozvážné, pravidelné investování po menších částkách je spolehlivější cesta k finanční nezávislosti než cokoliv jiného. Ano, mohou být rychlejší cesty, ale za cenu většího rizika a často většího rozčarování.

Rada sedmá – Nikomu to neříkej

Je pravda, že samotný tento blog popírá tvrzení z nadpisu, nicméně obecně tahle rada platí. Jsme Češi, národ extrémních závistivců, smradů, podrazáků a hyen. Sám jsem měl v životě spíše stěstí na lidi, ale vysvětlovat svém kamarádovi za školy, že mám víc peněz než on při práci na tři směny (když narozdíl od něj „nedělám vůbec nic“) – to si netroufnu. Raději to zahraju do autu.

Příbuzní a rodina o tom samozřejmě vědět budou, tam se nedá svítit, ale vysvětlovat známým, jak na tom jsem – to se moc neosvědčilo. Buď budou závidět, nebo si budou chodit pro peníze, nebo se odtáhnou a kamarádství skončí. Tohle je obávám se jedna z největších daní za úspěch – ztráta pseudokamarádů.

Naštěstí to je vykompenzované tím, že začnete přitahovat lidi s podobnou krevní skupinou. Ty, co Vám závidět nebudou, protože jsou na tom podobně jako Vy – dřeli, a teď se mají dobře, protože si to zasloužili. Čili je dost možné, že narazíte na kamarády nové.

Rada osmá – Diverzifikuj

Jakýkoliv balík peněz lze rozdělit na meší části a ty investovat postupně buď na více míst, nebo ve více vlnách. Pokud jsme na burze, můžeme například rozdělit investice na

  • akcie
  • dluhopisy
  • komodity
  • měny

Pokud nechceme mít všechno na burze, můžeme jít třeba do

  • nemovitostí
  • drahých kovů
  • půdy
  • startupů

Je-li naší parketou půjčování peněz v P2P půjčkách, lze distribuovat balík peněz například na

  • půjčky lidem
  • půjčky firmám
  • půjčky oproti zástavě nemovitostí (hypotéky)
  • půjčky na auta (má třeba Mintos)

Smyslem článku není ukázat, jaká diverzifikace je „správná“, smyslem je zdůraznit, že nějaká zkrátka být musí. V průběhu let není možné, aby vydělaly vždycky všechny druhy investic; je ale dost dobře možné, že některé trochu prodělají, zatímco jiné hodně vydělají. A tak to má být.

Rada devátá – Zařiď správně daně

Člověk, který vydělává peníze by měl být schopen správně zdanit svoje příjmy, včetně samozřejmě svých pasivních příjmů. Jednak to vede k pocitu jakési spokojenosti, ale hlavně to chrání před katastrofami v podobě udání s následnými problémy.

Nikdy jsem třeba příliš nefandil zakládání firem v daňových rájích a poslední události mi celkem dávají za pravdu. (Pozn.: Článek je psán v době, kdy prosákla na veřejnost aféra „Panama papers“ a už to stálo židli pár lidí.) Lze danit v Česku (nebo prostě tam, kde člověk žije) a přesto mít relativně poklidnou penzi; není s tím žádný problém.

Rada desátá – Věnuj se koníčkům

… je to takový bonus, ale je to pravda. Rentiéři se velice nudí. Ono mít osm hodin volného času denně jen pro sebe vypadá lákavě, ale je potřeba ten čas něčím vyplnit. Zažil jsem lidi, co šli zpátky něco dělat nej kvůli té nudě; sice si to trochu odporuje, ale je to vcelku pochopitelné.

Najděte si koníčky, nebo oprašte ty, kterým jste se věnovali ve dvaceti. Naučte se nový jazyk, hrát na hudební nástroj, udělejte si papíry na vrtulník … cokoliv, jen ne sedět doma a nudit se k smrti.

Závěrem?

Vcelku by mě zajímalo, jestli mezi čtenáři blogu je někdo, kdo už je na odpočinku díky pasivním příjmům, nebo někdo, koho to v dohledné době čeká. Klidně se se mnou podělte o své postřehy v diskusi; a pokud jsem na nějaký důležitý bod rentiérského desatera zapomněl, tak napište taky.

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

22 komentářů u Jak vybudovat pasivní příjem, co Vás uživí

  1. OliverB napsal:

    Ahoj,

    v první řade bych chtěl poděkovat za článek a vůbec celý blog, našel jsem tady spousty užitečných informací.
    Je mi 23, asi tři roky se snažím vydupat si cestu k budoucnosti, v které nemusím chodit do práce a sedět v kanclu „9 to 5“. Nevím jestli je to mou posedlostí politikou ale nemohu se donutit v tohoto nebo příštím roce přemýšlet o investování na burze, jsem prostě moc skeptický. Myslím, že po 2008 se udělalo jen minimum pro to aby se krize neopakovala a teď se bublina opět nafukuje, bůh ví dokdy. Proto část článku, která říká ignorujte krize beru trochu s rezervou ;-)

    Nevím nakolik budou lidi souhlasit a jestli to ostatní investoři vidí za tak důležité jako já, ale doplnil bych do článku ještě tento bod. Vzdělávejte se. Technologie se mění, psychologie investorů se mění, neustále se otevírají nové možnosti, nové trhy.
    Přeji hodně štěstí v investování i v živote

    • admin napsal:

      Máš pravdu, sekce o celoživotním vzdělávání mi tu chybí, díky moc. Je to tak. Každý solidní investor má rozsáhlé znalosti matematiky, technologií, ekonomiky a psychologie – když vezmeme jen ty nejdůležitější obory. A je potřeba dbát, aby nám neujel vlak, tudíž alespoň v základních obrysech nám nezbyde, než se zase a zase vzdělávat.

      Při vší úctě bych si ale dovolil nesouhlasit s tou skepsí k investování (můžu? ber to jen jako názor do diskuse, ne útok). Píšeš, že Ti je 23, mě je shodou okolností právě 43. Čili máš něco, co já už nikdy nebudu mít – 20 let náskok. Když začneš investovat „zítra“, krize podobná té z roku 2008 ti v horizontu 20 let můž být opravdu úplně ukradená. A samozřejmě nemusíš jít hned na burzu, možností je více.

      Když budeš jen troch šikovný a stanovíš si „hranici“ odchodu do „důchodu“ třeba na 40 let, máš k dispozici 17 let na splnění cíle. Do toho se pohodlně vejdou dvě krize podobné krizi z roku 2008 a ještě Ti zbyde čas na oklepání se ;-)

      • OliverB napsal:

        Nikdy se nebráním kritickým/opačným názorům, vždyť jen z konstruktivní diskuze mohou vylézt možná řešení :) To je tak celkově moje životní krédo. Nikdy se nic nenaučím když sem nou bude každý jen souhlasit.

        Nicméně myslím, že v tomto bodě si nějak mega neodporujeme, jen se na to díváme z jiného pohledu, zejména v časovém úseku. Neříkám, že se neoplatí obchodovat na burze ani to nikomu nebudu vymlouvat. Taky s tebou souhlasím z dlouhodobého časového hlediska… Jen mi přijde logičtější, že já jako začínající investor, který do burzy ještě nevrazil značnou část kapitálu raději počkám až převalí další cyklus (můj odhad je <5 let). Nechci být jen dalším co nalije burzy "dumb money" jako hodně lidí v roce 2007 bez jakékoliv analýzy trhů.

        Prozatím posílám většinu peněz do p2p půjček, jednou ročně si koupím nějakou větší zlatou minci, plním doma knihovnu :) Uvidíme jak dopadnou US volby, Brexit, jak se budou vyvíjet krypto měny v letošním roce a pak se rozhodnu kde a jak začít. Jasně, riskuji, že zmeškám nějaký vlak…ale raději nestihnu vlak jako spadnout s letadlem.

        • admin napsal:

          No, pokud investuješ do P2P a zlata, pak jsi prostě už nějak začal a čas Ti hraje do karet; to, že přidáš burzu později přece vůbec nevadí. Jinak – lidi, co nalili do burzy prachy v roce 2007 jsou dneska v pohodě, pokud je teda v roce 2008 z tý burzy zase nestáhli.

          Jako úplně optimální strategii pro člověka, co mu je 23 let bych viděl klidně rok, dva počkat, jak říkáš, a pak začít investovat po malých částkách třeba měsíčně nebo kvartálně do široce diverzifikovaných burzovně obchodvatelných fondů (ETF). Napadají mě třeba SPY, DIA, QQQ, XLP, VTI a řada dalších. S tímto si vystačíš klidně dalších 5-7 let a ve třiceti pak uvidíš, jestli je tahle strategie dostatečně „nosná“ (klidně může být) nebo jestli je potřeba „něco“ dalšího přidat (opce, naši strategii 90%, stockpicking, dividendové tituly, nějakej šílene startup …)

          Co je ze všeho nejdůležitější – nepanikařit v krizích. Píšeš, že jsi posedlý politikou, ono je samozřejmě dobré vědět, co se kde děje, ale pro investora to může být spíš na škodu. Ideální je interní disciplína typu „je 1. v měsíci, koupím fond XYZ za 500 USD stejně, jako to už dělám pět let a je mi úplně jedno, jestli zítra bude brexit nebo padne bitcoin“.

          Čili já to kašlání na krize myslel takhle – nenechat se krizí vykolejit z plánu.

          • OliverB napsal:

            Zase v podstatě souhlasím :D Jediné o co mi jde je raději si nastavit indikátory a vstoupit na trh když dosáhne třeba pětileté minimum a pak už ty další krize v průběhu 15-20 let v pohodě přečkám. Jen sem prostě skeptický nakupovat v čase když byl dlouhodobě bull market. Nikam se neženu

            • Monte Cristo napsal:

              Ahoj, závidím ti tvým 23 let 8-) Dovolím si jen malinké poznámky k rozložení financí:
              1/ P2P je bezvadný, ale je to dluh. Nejsou za tím žádné hodnoty. Je to jenom o důvěře (že dlužníci zaplatí či případně že to někdo za ně zaplatí)
              2/ Zlato a jiné DK. Také je dobré mít v tom něco. Ale je dobré vědět, že s likviditou to není tak úplně prosté. Já sám kupuji Krugerrandy (tedy masovka), ale dobře si uvědomuji, že s výkupem (blízkým hodnotě fixu) to zase nemusí být jednoduché. Poslední možnost je vždy nechat stavit, ovzorkovat, vykoupit dle fixu se srážkou. A žádný pasívní příjem!
              3/ akcie. Za těmi je fyzický majetek, který se nemění v tempu dle burzy. Může být kladem i záporem, jak kdy. Držím palce. Já jsem ještě účastník první vlny kuponové privatizace, to byly doby 8-)

              • Ondrej napsal:

                Já tedy nezávidím:) Ve 23 letech jsem myslel na úplně jiné věci než na investice a podobné seriozní témata a nelituju ani v nejmenším. Všechno má svůj čas.

                • admin napsal:

                  Pokud mohu ze zkušeností, tak většina lidí začíná řešit pasivní příjmy okolo třicítky. A myslím, že to je tak dobře. mě to „trefilo“ v cca 35 letech a taky se nic neděje. Samozřejmě naivní představa „že se o mě ve stáří postará stát“ je hloupá, ale tihle lidi co si to myslí asi WinPsa nečtou…

                • OliverB napsal:

                  Čas je zrovna jediná věc, kterou si člověk nemůže koupit. Moji rodiče zůstali celý život prakticky finančně negramotní, já sem bohudík vyrostl v době kdy se k informacím a vzdělání člověk dostane bez větších problémů. Tátovi bylo letos 50, nic nevlastní, bydlí v podnájmu, má dluhy, z kterých se ani s mojí pomocí nejspíš nikdy nedostane. Mámu potkala v 38 mozková porážka, zůstala téměř ochrnutá na půl těla, invalidní důchod jí vyměřili na zhruba 250€ (na Slovensku).Tehdejší manžel usoudil, že lepší bude když si najde někoho jiného takže teď zůstala sama jen s mojí podporou a s trochou vzrušení z puberty, kterou prochází ségra (15let)… Když jsem před 5 lety maturoval a svět byl ještě růžový tak jsem taky přemýšlel nad jinými věcmi ale někdy se prostě život nesere a donutí nás dospět v drastickým tempu. Jiná zcela individuální motivace je kariérní plánování. V 35 bych rád učil na základní/střední škole a to obvykle v tomto regionu není zrovna práce, s kterou si po finanční stránce člověk splní všechny sny. V tom čase bych byl rád v situaci, kdy se nebudu muset dívat na výplatní pásku s obavou jestli budu moct děti sebrat někde na výlet do světa :) Sorry jestli tě to třeba vůbec nezajímá, jen chci říct, že né vždy 23 let to samé. A to neříkám že, bychom se mohli jít zeptat 23 letých do Palestiny nebo Venezuely…

  2. Pixel napsal:

    Chtěl bych se zeptat, jakým způsobem po kouskách investuješ a po kouskách vybíráš? Moc mi to nejde do hlavy. Kdyby sis například po měsících dával na účet (je jedno jaký – broker, p2p) a současně z něho vybíráš? Nebo investuješ nějakou částku v jednom měsíci – třeba 50 000, ale současně si vybereš třeba 2000?

    • admin napsal:

      b) je správně. Podle nějakého scénáře (resp. když se daří a jsou přebytky) investuji částku, třeba jednou za kvartál, a potom relativně pravidelně vybírám, typicky měsíčně.

  3. Honza napsal:

    dobrý večer,
    velmi děkuji adminovi za tento blog, neboť je zde spousta cenných informací, rad a návodů. Na burze jsem začal obchodovat r. 2008 (tesně před velkým krachem) a cca po roce byl 250k v mínus, avšak postupným přikupováním a trpělivostí se to s postupem času obrátilo v plus. Vše mám zainvestováno v dlouhých pozicích, jediné co bych rád ještě zlepšil je, být aktivnějším investorem (viz adminova strategie s 90% úspěšností). Nicméně v programování se nevyznám, proto jsem se do toho zatím nepustil!!;) Jinak jsem byl nadšen z tohoto fora, líbí se mi, že dnes ještě existují lidé jako je admin, kteří se rádi podělí nejen o rady a zkušenosti, ale i dají cenné informace a postupy jak se dopracovat k úspěchu.

  4. zamyšlení nad sklenkou vína :) napsal:

    Díky za pěkný článek. Můj cíl není vyloženě 100% rentiér. Práce mě baví, koníčků mám dost, čas na rodinu taky. Pracuji v hodně regulovaném byznysu, kde bude regulací spíš přibývat. Čili můj cíl je – nebýt ve stresu, nemít potřebu vydělat. Kdybych neměl denní náplň a kontakt s lidmi, ta „volnost“ by mi časem vadila.. Asi bych si zlepšil HCP, fýzu atd., ale stejně.. I když to se může časem změnit – tak jak stárnu, klid je pořád cennější.
    Souhlasím s dobou těch 8 – 10 let. Mám za sebou cca první 1/4 cesty, která si myslím, že je všeobecně nejtěžší, protože mi ještě moc nepomáhá složené úročení :)
    Mám spočítanou částku, která musí pracovat, abych při konzervativním zhodnocení držel standard, na který jsme s rodinou zvyklí. Samozřejmě musí být doplacená hypotéka a kompletně bez závazků.
    Osobně mi před několika měsíci pomohlo, když jsem si uvědomil, že jsem v podstatě portfolio manažer mého osobního hedge fondu. Taková na první pohled prkotina mě přiměla k tomu, že jsem svoje rentiérství začal brát víc vážně. Alokaci mám rozloženou tak, že část portfolia mi pracuje v opf/etf, kde jsem si vybral regiony nebo sektory nebo „příběhy“, další část mám v dividendových akciích a růstových akciích. Potom si držím opční a komoditní portfolio. Moje vize je taková, že chci pravidelný příjem – dividendy, kupóny a nájmy. Celé to je asi o tom, nežít na dluh a nad poměry, ale zároveň si plnit sny, protože co když tu za pár let nebudeme..

    • admin napsal:

      V tomhle komentáři, přátelé, jsou dvě geniální myšlenky, které si dovolím odcitovat a tím vypíchnout:

      1) „Mám spočítanou částku, která musí pracovat, abych při konzervativním zhodnocení držel standard, na který jsme s rodinou zvyklí.“

      2) „Alokaci mám rozloženou … moje vize je taková, že chci pravidelný příjem“

      není co dodat, držím palce na ty zbylé cca 3/4 cesty

  5. zamyšlení nad sklenkou vína :) napsal:

    admine, díky.
    Rozumné stanovení cílové částky beru jako základ. Jsou lidé, kteří chtějí někdy v budoucnu být rentiéři – nemají plán, neznají cíl a neumí si tedy ani naplánovat cestu..
    Snažím se na sobě neustále makat (myslím „investičně makat“), protože mi to může dost zkrátit čekání na cíl. Čerpu i od Tebe z blogu, takže díky za informace a motivaci.
    Ať se nám daří.

  6. Ceslav napsal:

    Zdravím,
    jsem rád, že byť omezeně, ale přesto tento web žije.
    Jen bych přiložil svůj pohled na krizi. Krizi nepovažuji za sprosté slovo a nic špatného. Naopak, krizi vidím jako lék. Kdyby nebyly krize, nebylo by nic. Nemoci v podobě nekonečného růstu by nás zlikvidovaly nebo by vzniklo perpétum :)
    A když vím, že lék přijde a mám rozum, tak nezdravý způsob života opustím dříve než se nasadí lék a pak nemusím panikařit, až je lék skutečně nasazen a po ozdravné kůře mohu začít opět nezdravě žít.

  7. Tomas napsal:

    Ahoj, určitě v blogování pokračuj. Na netu těch smysluplných webů zase tolik není :-)

    • admin napsal:

      V angličtině pár dobrých blogů najdeš. V češtině je to ale bída, protože tyhle weby buď něco propagujou, nebo chcípaj. Nebo obojí.

      Já to tedy ještě chvíli zkusím ;-)

  8. Honza napsal:

    System je postaveny tak, aby lide co nejvice utraceli, protoze ten, kdo ma nejlepsi auto, je prece nejlepsi macho v kraji ze?
    A pritom by uplne vpohode stacilo zkrotit sve vydaje, jak trefne pise zbyhnev ve svem skvostu – Pasti na stredni tridu – http://zbyhnev.com/blog/2013/06/05/pasti-na-stredni-tridu/

    Pak uz je to cele jen o motivaci, z ktere prameni dalsi hodnoty, jako jsou trpelivost, odvaha a pile.
    Za me musim rici, ze v penezich nevidim takovou hodnotu, jako v case, ktery tu na svete mame.. Takze nez abych si postupne krok za krokem vytvarel zlatou klec kolem sebe, sbalim si cely svuj majetek do jednoho maleho batohu a odjedu pryc poznavat svet. Z usetrenych penez pak skladam investicni plany a pripravuji se na budoucnost..

    Jinak jak uz tu zaznelo – kazdy ma svuj pribeh a tim i jinou motivaci a cile..

    PS: Je strasne fajn videt tu na blogu zas novy obsah .. o to vice, kdyz ma clovek pred sebou par hodin cekani kdesi na letisti.. Diky :-)

    • admin napsal:

      Do tohodle může trochu „házet vidle“ rodina nebo jiné závazky, pokud je máš, pak není tak jednoduchý se sbalit a odjet.

      Ale princip samozřejmě chápu, peníze nejsou cíl, ale nástroj, pod to se podepisuju…

  9. MartyG napsal:

    Investování je skvělá věc. Drží vás v postřehu a pokud vás baví, tak vás i naplňuje. Já investuji do nemovitostí, vlastním několik bytů. Začal jsem velmi brzy, když mi poprvé končilo stavební spoření a díky kapesnému jsem si během 5ti let našetřil 200 000,- všichni kupovali telefony, PC a podobně. Mě už od střední školy fascinovalo investovaní. koušel jsem podílové fondy, akcie a pak jsem investoval 200 000 do hypotéky. Koupil jsem si ve svých 24 letech první byt. Nájem mi hravě pokrýval splátku. krása. Netvrdím, že to bylo zcela bez obtíží. Těch bylo. Dokonce jsem jednu dobu zvažoval prodej bytu. Naštěstí, jsem se oklepal a šel dál. Pak jsem koupil díky dalšímu stavebnímu spoření další byt a pak další a ted mam další. 4 byty v horizontu 10ti let. Investování mě drží dál a tak jsem začal investovat do půjček a startupů. Výnos je zatím hodně v plusu. Pokud to tak půjde dál, tak do dalších 10ti let budu tam, co bych chtěl být. Už ted objevuji krásy cestování. Pohyb mezi lidmi, kteří již jsou rentiéři mi otevřel bránu do světa cestování. Thajsko, Kanáry, Kambodža…každý jen s údivem hledí, kde na to beru. Ale já se směju, protože náklady na takové krásné cestování, jsou MINIMÁLNÍ. Není pravdou že bohatí lidé utrácejí bezhlavě. Tedy alespoň ti normální ne. Mám jich docela dost kolem sebe a když někomu řeknu, že mě celé Kanárské ostrovy na týden vyjdou sakumprdum na 10 000,- nikdo mi to nevěří. Pořád se držím hesla : Není umění utrácet, ale vydělat a udržet zdroj příjmu. A pokud člověk sám peníze vydělá, váží si jich více, než když vám samy spadnou do klína. Není to o tom, že bych byl lakomec, hamoun. ale své výdaje musím kontrolovat, ybch si udržel to, na co jsem zvyklý. Rýpalům se omlouvám za případné chyby v textu :-))) Přeji mnoho štěstí, nejen v investicích :-) Marty

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.