Investování jako koníček–proč ne?

traderObčas se setkávám s tradery i “naživo”, pěkně tváří v tvář, a zjistil jsem zajímavou věc. Drtivá většina z těch, které znám, bere trading jako koníček, jako určitou formu intelektuální zábavy či schopnosti něco si dokázat. Ono proti tomu v podstatě není co namítat, lidé se baví různými věcmi. Jen se to nesmí splést s profesionálním individuálním investováním.Jaký je tedy hlavní rozdíl mezi koníčkem a profi investováním, když uvažujeme o jednotlivě investujících lidech? Na to není jednoduché odpovědět. Intelektuální schopnosti to určitě nejsou, protože i mezi koníčkáři je mnoho chytrých traderů (stejně, jako je mnoho tupců mezi rádobyprofíky). Procento úspěšnosti to také být nemůže, protože koníčkáři i profíci mívají srovnatelné výsledky. Není to ani v tom, zda člověk obchoduje s akciemi, komoditami či deriváty. Tak v čem to tedy je?

Je to úplně stejné jako rozdíl mezi amatérským a profesionálním sportovcem. Ten profesionální se tím živí, a to už třeba několik let. A tudíž osobně vnímám rozdíl mezi amatéry a profíky v tom, jak velký zhodnocují účet. Teprve jako podružné kritérium pak řeším o kolik procent se povede nebo nepovede takový účet ročně zhodnotit.

Čili: s účtem do 25000 USD se nedají intradenně obchodvat akcie a osobně neznám nikoho, koho by tak malý účet živil déle než rok nebo dva. Toto je jednoznačně segment “koníčkářů”. I kdyby totiž trader uměl takový účet zhodnotit o 50% ročně, stále to není po započítání daní, poplatků, nástrojů a času na uživení. A ne, osobně žádného tradera s takovými superschopnostmi neznám, i když existovat někde samozřejmě může.

Obchodník s – řekněme – 70000 USD a zhodnocením 25% ročně, takové už jsem potkal, ale dali by se spočítat na prstech. Je třeba si uvědomit, že i po započítání daní tohle dělá pěkných 1240 USD měsíčně, neboli 25000,- Kč. S tím už se dá při troše fantazie i vyžít, ovšem nesmíte mít famílii, hypošku a lízačku. To už je koníček s vedlejším finančním efektem, a pokud to někdo dělá při zaměstnání, může se jednou, dvakrát za rok podívat i na nějakou tu pěknou dovolenou.

Opravdoví profíci mají šestimístný účet, portfolio margin (130000 USD a více) a osobně jich znám opravdu jen pár. Tihle lidé už nepotřebují na trzích tolik riskovat, stačí jim ročně 20% zisku (to opravdu je reálné, vím z vlastní zkušenosti) a mají tak v průměru po odečtení daní poměrně pěkných 1800 USD měsíčně, neboli 36000,- Kč. A to většinou ještě třeba podnikají.

Ovšem profík se pozná i jinak. Především, nemusí nikomu nic dokazovat. V klidu si s Vámi pojí svůj steak, popije kávičku a poklábosí, aniž by si přitom musel dokazovat svoje ego. Je typicky imunní vůči diskusním fórům, a pokud už někam přispívá, nemá potřebu se s někým dohadovat. Umí zasvěceně mluvit o detailech, aniž by se bál, že ztratí svou edge. A většinou se nenechává fotit vedle bouráku za tři mega Mrkající veselý obličej.

Příspěvek byl publikován v rubrice Selský rozum se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

1 komentář u Investování jako koníček–proč ne?

  1. Pingback: Nejdůležitější vlastnosti tradera? | Akcie

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.